Mezi závodníky byli i mí svěřenci u kterých jsem věděl, že formu jsme vyladili parádně. Kačka Zachrdlová týden před MČR při tréninkovém výjezdu do Vídně krásně práskala náročné cesty v 7c+ a 7c+/8a stupni a bylo jasné, že když neudělá chybu, tak ji zbytek holek nemůže konkurovat. Obě kvalifikační cesty TOPovala a ve finále nastoupila jako poslední a bez zaváhání kráčela střední technickou pasáží až mezi vrcholové obliny, kde si sklepla, namágovala přelezla úsek kam se dostaly jen dvě ze všech holek včetně starších žákyň a juniorek. Ostatní čekali jak si poradí s neskutečně silovým side-stepem do dalekého bočáku - fotografové křičeli drž a Kačka neuvěřitelně na krev vrata udržela a s maximálním nasazením vybojovala tečnutí posledního chytu. Zasloužené 1.místo MČR a 1. celkově v rankingovém hodnocení.
U Klárky Halmo jsem věděl o slabinách - jisté nevylezenosti (kterou jsem za krátkou dobu trénování nemohl odstanit), kdy v technických pasážích znervozní a hledá řešení, které by mělo přijít intuitivně. Druhou slabinou je malé využívání pohybového momentu a síly dolních končetin při dalekých krocích. Naneštěstí se přidala i nervozita z bývalého trenéra, který Klárku po Elite Climbing Campu vyhostil z oddílu a zdejší stěny. Ve výsledku to mělo za následek nervozitu už při kvalifikacích a ve finále zaváhání, uklouznutí a pád a konečné 4. místo. Uvidíme co v Chocni, zde by na 2. místo po Janči určitě mohla dosáhnout.
Kuba Dvouletý. Bojoval jak vlk a precizně přeběhnul finálovou pasáž přes krápníčky a dá se říct, že prodal 95% svého současného potenciálu, což je určitě veliký úspěch a konečné 4. místo. Z trenérského pohledu je potřeba do 2014 systematicky začít a nahnat různorodý objem v hlavním období aby měl masu, ze které bude vylaďovat na závodní sezónu a spolu s vyšvihanosti a lehkostí se pak vyrovnat těm nejlepším v republice.
Denis Peil je na první pohled v morfologické nevýhodě, protože je menší než soupeři. Je pravda, že na českých stěnách nevyužije vytrvalostní potenciál, který naopak oproti soupeřům díky nižší váze bude mít. Posune jej dopředu bouldering se zkušenými a závodními lezci z okolí, snaha o dynamický styl lezení (i skoky, široké rozpažky), ale hlavně po zbytek roku se zaměřit spíše na skalní lezení a trochu si od závodů odpočinout - nabrat motivaci, právě například na cesty do Ospu a leden, únor pořádně máknout dle plánu.
Nedoskočení foot off sekvence ve středu stěny, má sice nejspíše za následek lana před rukou, ale kdyby z této pasáže nebyla nervozita, jistě by si toho Denis všiml - inu taky skvělá zkušenost.
Pro Martina Žáka by měl být vzorem Honza Kříž nebo Chuck Norris :) Ne, myslel jsem to tak, že Honza je suverén - jde si pro cestu a i když udělá chybu nebo špatně přečte krokovou sekvenci neznérvozní a hrne to dál. Martin se kroků trochu obává a to na výsledku nepřidá = 5. místo. Trochu více sebevědomí v krocích, síly a pevnější tělo a budou se na závodech dít věci. Ideální by bylo lehce přibrat na svalech, dělat strečink a kvalitní plán na 2014 a poseká to příště jako jarní louku.
Dominik Otto - Je tam síla, potenciál, vůle dřít a zábava - super. Ale chybí vylezenost. I jako boulderista se neboj ve hlavních obdobích (nebo když je moc vedro na venkovní bouldery) neboj lézt v labáku na laně. Posune Tě to a potřebuješ to jak sůl, jinak se zasekneš a motivací může být i jestli nechceš aby Tě Kačka příští rok neroznesla na kopytech, protože bude silná jak silnice :))
Doufám, že zpětná vazba byla k něčemu, fotky klidně stáhněte a soukromě používejte. Budu se těšit případně na kempu na Vysočině. Zatím Čau Čaj
